Sen, který měl zůstat jen snem.

Když mi bylo jedenáct, začal jsem hrát Counter-Strike 1.6. Tehdy jsem byl jednoduše hráč — trávil čas na veřejných serverech, poznával nové lidi a objevoval komunity, které kolem jednotlivých serverů vznikaly.

Postupně mě ale přestala zajímat jen samotná hra. Chtěl jsem vědět, jak fungují servery, weby a TeamSpeak, kdo se o komunitu stará a co všechno je potřeba, aby takový projekt držel pohromadě. Čím víc jsem se dozvídal, tím víc mě lákala představa, že jednou vytvořím něco vlastního.

Ve čtrnácti jsem založil svůj první herní portál. Nebyla to firma ani hostingová služba. Byl to skutečný komunitní projekt kolem her — a zároveň moje první zkušenost s tím, že každý web, hlasový server a herní server něco stojí.

Tehdejší hostingy často účtovaly podle počtu slotů. Čím víc jsem chtěl komunitu rozšiřovat, tím víc jsem byl závislý na cizích službách. Místo dalšího placení jsem začal hledat cestu, jak si věci provozovat sám. Učil jsem se Linux a nakonec si pořídil vlastní VPS.

Najednou mohl na jednom stroji běžet web portálu, TeamSpeak i několik Counter-Strike serverů. Později přišel Minecraft, další hry, další servery a další lidé. Učil jsem se nejlepším možným způsobem — tím, že jsem všechno skutečně provozoval a musel řešit problémy, když se objevily.

Hraní mě přivedlo ke komunitám. Komunity k serverům. Servery k Linuxu a infrastruktuře. Weby a vlastní potřeby mě nakonec přivedly k programování. Nebyl jeden přesný okamžik, kdy bych přestal být „jen hráčem“. Prostě jsem postupně začal věci také stavět.

Už jako teenager jsem přemýšlel o vlastní sociální síti. Něčem podobném Facebooku, ale vytvořeném od začátku pro hráče. Ne dalším fóru, seznamu serverů ani jednom obrovském chatu. Chtěl jsem místo, kde má každý hráč svůj profil, může ukázat, co hraje, najít spoluhráče nebo tým a sdílet herní momenty.

Nebyl to ale skutečný plán. Byl to sen, který byl v tehdejší situaci prakticky předurčený k nesplnění. Neměl jsem potřebné zkušenosti, infrastrukturu, peníze ani tým. Ten nápad byl větší než moje možnosti, a tak jsem ho odložil — ne proto, že by mě přestal zajímat, ale protože jsem věděl, že ho tehdy nedokážu uskutečnit.

„Dlouho jsem se smiřoval s tím, že EnoaNet zůstane jedním z těch nápadů, které měl člověk jako mladý — a nikdy je neuskutečnil.“

Během následujících let jsem na EnoaNet nečekal. Život šel dál a já pokračoval u herních serverů, hostingu, infrastruktury, webových projektů, vlastních systémů a programování. Zkušenosti, které mi dříve chyběly, přicházely postupně — stejně jako technické možnosti a prostředky.

Po přibližně deseti letech jsem si na starý nápad vzpomněl znovu. Tentokrát už ne jako teenager, který si představuje, jak by taková síť mohla vypadat, ale jako člověk, který ji dokáže skutečně začít stavět. Poprvé jsem si mohl říct: možná už to není jen sen.

EnoaSoft dnes vytváří podmínky, díky kterým lze tenhle nápad realizovat. Samotný sen ale vznikl dávno před ním — u prvních her, komunit, serverů a webů.

Za deset let se gaming výrazně změnil. Discord proměnil komunikaci, streaming se stal běžnou součástí herní kultury a krátká videa změnila způsob, jakým sdílíme momenty ze hry. Hráči ale zůstali rozdělení mezi velké množství služeb.

Discord používáme ke komunikaci, Steam a další platformy ke hrám, Twitch ke streamování, YouTube k videím a Reddit k diskuzím. Jinde máme kamarády, jinde tým, komunitu nebo obsah. Každá služba zná jen jednu část naší herní identity.

EnoaNet nechce tyto služby nahradit. Discord je skvělý pro komunikaci, Steam pro hry a YouTube pro video. Chybělo mi ale místo, kde je středem samotný hráč — ne hra jako produkt, jeden server nebo jedna uzavřená komunita.

Na běžné sociální síti jsi člověk, který má mezi svými zájmy také hry. EnoaNet to pořadí obrací. Tady jsi především hráč: můžeš ukázat, co a s kým hraješ, jaké žánry tě baví, v jakém týmu působíš, jakou komunitu vedeš nebo jaký obsah vytváříš.

Někdo si po práci na hodinu zapne Minecraft. Někdo hraje kompetitivně Counter-Strike, tráví večery v Armě, streamuje, vytváří mody, vede komunitu nebo vyvíjí vlastní hru. A někdo jen hledá pár pohodových lidí na večer. EnoaNet má být místo pro všechny z nich.

Bez pocitu, že člověk musí svůj koníček obhajovat. Bez toho, aby jeho herní identita byla jen malou kolonkou na okraji obecného profilu. Gaming je pro spoustu lidí normální součást života a zaslouží si prostor, který s tím od začátku počítá.

Moje začátky jsou přirozeně spojené s českou a slovenskou herní scénou. Na ní jsem vyrůstal, zakládal první projekty a poznával komunity. EnoaNet ale nechci uzavřít jen do jednoho regionu.

Dlouhodobým směrem je prostor pro hráče z celé Evropy. Nezáleží, jestli je někdo z Česka, Slovenska, Polska, Německa, Rakouska nebo odjinud. Pokud má rád hry, existuje společný základ, na kterém lze stavět. Neznamená to vyrůst přes noc — znamená to od začátku vědět, kam projekt míří.

Je jeho první skutečnou podobou. Platforma se dál vyvíjí, některé části se budou měnit a jiné vzniknou díky lidem, kteří ji opravdu používají. Nechci předstírat, že je EnoaNet obrovská síť s miliony uživatelů. Není — a falešná čísla by z něj lepší komunitu neudělala.

První uživatelé mají právě díky tomu možnost ovlivnit, čím se projekt jednou stane. EnoaNet pro mě není další položka mezi projekty. Je osobnější, protože jeho myšlenka existovala dávno předtím, než jsem měl zkušenosti, infrastrukturu nebo prostředky ji uskutečnit.

Jmenuji se Daniel „Paulie“ Hruška. Když se podívám zpátky, velká část toho, čemu se dnes věnuji, začala v době, kdy jsem poprvé zapnul Counter-Strike 1.6. Tehdy jsem netušil, že jednou budu řešit servery, hosting, software, vlastní herní projekty nebo sociální síť. Prostě mě bavily hry.

Nechci „revolucionizovat gaming“ ani ničit Facebook, Discord nebo Steam. Chci postupně postavit místo, které mi jako hráči dlouhé roky chybělo — pro lidi, kteří mají hry rádi.

Daniel „Paulie“ Hruška

„Tentokrát už ne jako teenager, který si představuje, jak by taková síť mohla vypadat. Ale jako člověk, který ji může skutečně začít stavět.“